Před tréninkovým centrem, na křižovatce, u benzinové pumpy nebo přímo před domovem. Hranice mezi nevinnou žádostí o autogram a agresivním obtěžováním fotbalových hvězd se nebezpečně stírá. Sběratelství se totiž rozdělilo na dva tábory: na jedné straně stojí opravdoví fanoušci, na straně druhé organizovaní překupníci, kteří z podpisů vybudovali miliardový průmysl.
Otevřená válka mezi hráči a překupníky
Hráči a manažeři jsou pod neustálým tlakem profesionálních lovců, kteří na ně útočí s balíky dresů a fotek. Cíl je jediný – získat co nejvíce podpisů za pár sekund a obratem je zpeněžit na internetu. Kluby už musí zasahovat: zakazují lovcům přístup k tréninkovým hřištím, najímají ochranku na okolní čerpací stanice a někdy hráče dokonce doprovázejí až domů.
Manažer Arsenalu Mikel Arteta se nedávno stal terčem kritiky, když z auta odmítl podepsat dres. Hájil se tím, že se cítil „vystavený“ a dodal, že někteří fanoušci „to nedělají ze správných důvodů“.
Manažer Manchesteru City Pep Guardiola si loni nebral servítky vůbec, když na skupinku lovců poblíž svého domu vybuchl:
„Už nechoďte – nebudu vám to říkat znovu, znám vaše tváře. Chcete takhle prožít svůj život, upřímně? Jaké jsou vaše sny?“
Bývalý útočník a fotbalový expert Chris Sutton popsal frustraci z pohledu hráče naprosto přesně:
„Hráči už toho mají opravdu plné zuby. Zažil jsem to nesčetněkrát jako hráč i jako expert. Stojí před studiem BBC a chtějí po mně podepsat 12 dresů s číslem devět najednou. Nedávno jsem se proti tomu ohradil a řekl: ‚Tohle budete prodávat online, že ano?‘ Je tak otravné, že účelem je vydělávat peníze na hráčích a dalších známých osobnostech. Je na hráči, manažerovi nebo bývalé hvězdě, jako jsem já, aby se v danou chvíli rozhodl. Pokud řekneme ne, odmítnutá strana často začne člověka, který ji odmítl, urážet a veřejně ho zostudí na internetu. Je to za hranou, protože opravdové sběratele autogramů musí tito podvodníci, kteří to dělají ze špatných důvodů, štvát. Tito lidé to kazí dětem a opravdovým fanouškům.“
Taktika lovců a vytrácející se respekt
Profesionální prodejci často zneužívají k dosažení cíle i děti. Bývalý anglický reprezentant Phil Jagielka se s jejich praktikami setkával pravidelně:
„Najdou se lidé, kteří zoufale stojí o váš autogram, ale zároveň s vámi chtějí strávit trochu času a navázat nějaké spojení. To je naprosto v pořádku, ale pak jsou tu ti, které vídáte neustále. Někteří na to jdou velmi chytře – pošlou své děti nebo přivedou kamarády. Zažil jsem chvíle, kdy došlo ke konfrontaci. Pamatuji si na jednu z Evertonu, kdy se do mě chlápek pustil – podal vám 20 stejných karet a vy jste je buď nepodepsali všechny, nebo vaše nadšení s každým podpisem opadalo, protože jste věděli, že je prodá dál. Otevřeně vám řekl, že je hodlá prodat, ale z jeho pohledu to mělo zaplatit vstupenky na naše zápasy v Londýně. Většina fanoušků je opravdu uctivá a vděčná za to, že to uděláte. Nikdy nejsou neuctiví, dokud nedostanou to, co chtějí.“
Problém s mizejícím respektem zasáhl už i ženský fotbal, který si dříve zakládal na blízkém vztahu mezi hráčkami a fanoušky. Bývalá velšská reprezentantka Helen Ward vnímá negativní posun:
„Zdá se, že v posledních několika letech došlo k posunu – přijde mi, že někteří fanoušci mají nyní větší pocit nároku. To, že mají fanoušci o něco lepší přístup k hráčkám, bylo velkou součástí jedinečnosti ženského fotbalu, a když jsem hrála, vždycky jsme si na ně chtěly udělat čas a ukázat, že jsme vděčné za to, že tam jsou. [V poslední době] mají někteří lidé pocit, že protože si zaplatili lístek, mají právo na pozornost hráček před zápasem nebo po něm. Žádný hráč nechce fanoušky ignorovat, ale jsou chvíle a místa, kde je to vhodné, a je třeba brát v úvahu možná bezpečnostní rizika. Musí existovat vzájemný respekt a mělo by se to řídit způsobem, který jsme dříve nemuseli řešit – v kontrolovaném a bezpečném prostředí. Stále musíte mít tyhle momenty, aby malé holčičky neztratily naději a neříkaly si ‚mým hrdinům na mně nezáleží‘.“
Podvodný trh s padělky
Aby toho nebylo málo, fanoušci na internetu často zaplatí tisíce liber za bezcenný kus látky. Trh s autogramy je ve Velké Británii neregulovaný a certifikáty pravosti často vydávají sami podvodníci. Známý je případ z roku 2018, kdy byl podvodník odsouzen k šesti letům vězení za to, že na prodeji padělků vydělal více než milion liber. K jeho usvědčení tehdy pomohl přímo Wayne Rooney, který u soudu potvrdil, že podpis na dresu, jejž zakoupila obchodní inspekce, není jeho.
